Monika

Prozraď mi její jméno, je krásná a tajemná.
A pod bílým závojem ji prosvítají ramena.
Prozraď mi jméno tý, co kluci o ní sní,
s láskou a nenávistí dává se do písní.
Řekni za čím se skrývá, když v posledním tanečku,
zatahá za špagát pohřebních zvonečků.

Ref.:
Hochům se lesknou oči, když bubny v myslích zavíří.
Krev stéká po obočích a sladkou chuť má polibek upíří.

Zaslechneš její jméno, když děti si na ní hrávají.
Na sen o nebezpečí myslí mladí kluci potají.
Její rty jsou tak horký a milence svý nezradí,
sladko maj navždy v puse ty co jednou kvér si pohladí.
A oči má trochu vlhký, když podpatkem střevíčků,
rozdrtí iluze máminejch mazlíčků.

Ref.

Její jméno je válka, když objímá svý milence.
Matky dál vychovávaj, někdy zbytečně mladý šílence.
To se pak sevře v krku, když ukáže třeba na tebe,
a pak:"Chraňte naše duše!" Často zaznívá do nebe.

Zavři oči a nastav dlaň.
Vložím ti do ní obsidián.

Magická slova naplní chrám
a slzy skanou na pentagram.

Luna se blíží, až se tají dech.
Tajemství odhalí.

Její stříbro ti ulpí na křídlech.
Zvony zní do dáli.



Obsidián černý jako noc.
Tvoje srdce už zná tu moc.
Teď víš, co je duše bez těla,
brány si zavřít nesměla.

Tohle tajemství nebudeš chtít nikde vyprávět.
Ať ho pozná... ať si ho pozná každý.
Černý obsidián skrývá celý svět.
Ty to teď víš, a víš už to navždy.

Otevři oči a ukaž dlaň.
Vezmu si zpátky obsidián.

Noc byla krásná a chodník lesklý,
ulice po dešti vydechla páru.
Myšlenka jasná. Dlaně si pleskly!
Kus plotu do kleští ku slávě zmaru.

Tři vrazi ve tmě šli dál v cestě jim kdosi stál.
Zachovali však klid, stačilo vystřelit.
Na noční košilce hned vykvetl rudý květ.
Ten pohled nesnesu. Padala bez hlesu.

Kousíček za plotem smrt rve se s životem,
leží tam postava v trávě.
Kéž by se zázrak stal a Bůh se smiloval
nad kytkou uvadlou právě.

Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal.
Tak už to dneska je, na cit se nehraje!

Rána tě budí, kdo to tam střílí?
Kdepak máš dceru, snad nešla ven.
Podlaha studí, siréna kvílí,
kéž teď by bylo včera! Kéž by to byl sen!


Tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš.
Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý,
co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován.
Za to, že líp ses měl a kdekdo ti záviděl.

Pistoli v šupleti máš, dlouho jí schováváš.
Pečlivě v hadříku - má to svou logiku!

Sám proti proudu vrhneš se záhy,
slzavou stezkou až na samý kraj.
Kráčíš k soudu zatížit váhy,
pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj.

Na obzoru ani mrak, ani loď,
no prostě prd.
Nuda to je pruda,
to už fakt je lepší smrt.

Plavim se tu jako vůl
a xicht mi rozežírá sůl.
Nemít místo ruky hák, už bych si facku dal.
Prázdný láhve, prázdnej stůl,
hlad se s náma neminul.
Nemá lehkej úděl ten, kdo pirátem se stal.

Na obzoru ani mrak, ani loď,
no prostě prd.
Nuda to je pruda,
to už fakt je lepší smrt.

Ref.:
Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený sou hnáty
kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty
ráj.

Vítr vůbec nevane,
a když jo, tak přestane.
Stojíme jak na souši, to nevěstí nic dobrýho.
Než se člověk naděje
skočej na něj kurděje.
Včera sme si připíjeli na prvního mrtvýho.

Bez výrazný vzpruhy
možná za dva dny sme tuhý,
tak modlíme se k Bohu ať nám sešle ňákou bárku.
Jak bych rád měl co žrát,
šavle už má taky hlad.
Asi už se nedočkáme loďky plný dárků.

Ref.

Na obzoru ani mrak, ani loď,
no prostě prd.
Nuda to je pruda,
kór když se blíží smrt.

Ref...

Letadlo stoupá nad mraky,
v něm čtyři muži s padáky.
Tváře se černají barvivem,
kapsy jsou narvaný střelivem.



V překrásný nocí se vznášej tmou,
ale jen tři padáky se otevřou.
K zemi se řítí jeden z nich.
Skok poslední z posledních.

Ref.:
Vešla smrtka dál bez pozvání
s kosou ve vaku.
Rána o zem změní k nepoznání -
nevýhoda padáku.

Není čas na slzy jde se dál.
Strážnej v budce usínal.
Ještě že tak! Aspoň měl to hned.
Ledvinu rozpůlil bajonet.

Když potom měsíc ozářil stín.
Vylez ten střelec z ostružin.
Natáhnul, zamířil, vypálil.
A úplně přesně strefil cíl.

Ref.:
Zase smrt se do jídelny vkrádá.
hladová velice.
Malá, drzá kulka ráda záda.
Nevýhoda měsíce.

Ti dva, co zbyly, plíží se vpřed.
Z dálky je oslovil kulomet.
Hlasitě štěká jak zuřivej pes,
už nebude zítra, už bylo jen dnes.

Letadlo stoupá nad mraky,
v něm deset mužů s padáky.
Ale co bych vám o tom povídal,
každej ví dobře jak co bude dál!

Ref.:
A tak smrtka dál kosou mává,
to se nemění.
Pořád bude mrška trochu hravá.
Nevýhoda válčení.

Za hradbou Akkonu
jeden svět chvatně zmírá
poslední z posledních!
K Božímu zákonu
teď oči neupírá
dávno je vládcem hřích.

Jen ostří krví zbrocené
po padlých půlměsících
volá tu po právu.
V dáli stádo zpocené
hynoucí po tisících
zapíjí popravu.

Ref.:
Militia Christi - templářům zvoní zvon.
Militia Christi - poslední pohled na Akkon.
Militia Christi - meč a kříž tělo jedno jest.
Militia Christi - Amen.



Hle... stará jejich zem!
Chladná a rozbouřená
nikoho nevítá.
Vítr se směje všem
jak roztoužená žena
na kříži přibitá!

Pýcha křižáka
stejná jak pýcha krále
čeří hladinu.
Krkavce přiláká.
Ten totiž dokonale
cítí mršinu.

Ref.:
Militia Christi - rudý kříž ožije.
Militia Christi - kde je útulná Francie?
Militia Christi - sám král jim závidí.
Militia Christi - Amen.

K Petrově stolici
nářek nedoléhá.
Hluchý je Spasitel.
Plamínek na svíci
jak pominutý běhá -
z Otce je nepřitel.

Zástupy kacířů
měšťané pozorují.
Přišel i vyšší stav.
Trosky jsou z rytířů.
Některé kamenují,
když se pak přidal dav.

Ref:
Militia Christi - na konci cesty kříž
Militia Christi - poslední pohled na Paříž.
Militia Christi - hranice hořely.
Militia Christi - Amen.

Malá slečna slýchala báji a v dětském ráji tak rozkvetla růže.
Holčičí slzy ji zalévaly a z veliké dáli k ní volal hlas muže.
Volal ji k sobě hlas jejího prince, ze strany mince kam jen dítě může

R) Někdo se ztratí na rozcestí, na dlouhé pouti do pověstí,
Snad ten kdo hledá nezabloudí, o tom však rozhodne ten kdo nás soudí.

Z veliké, hluboké, holčičí touhy, zbyly jen šmouhy v duši té ženy.
Kde byl dřív pramen, tam dnes už nic není, jen zapomnění jež pozbývá ceny.
Červené kontrolky všedního žití, jí každý den svítí jak pomatený.

R)

Tam někde v hlubinách vzpomínka živá možná se skrývá, když tma zuby cení.
Kdopak se dozví, jestli tam čeká, vždyť člověka leká zasvěcení.

R)

Ty jseš moje láska
a já jsem tvůj kanec.
Půjdem spolu do kasína.
Vyděláme ranec.

Jsem tvůj malej dobytek a ty mě dobře znáš,
tak tě večer z lásky pozvu na pivo a na guláš.
Až to všechno sežerem, na zdraví si připijem.
Až se trochu opijem, tak si lásky užijem.

Ty jseš moje všechno
a já sem tvý prase.
Půjdem spolu na karty
a vyděláme zase.

Ty jseš moje slůně
a já jsem tvý čuně.
Lehneme si na slámu
a budem jen tak čumět.

Ty jsi moje gemblerka
a já jsem tvůj forbes.
Půjdem spolu do hospody
nahoře i dole bez.
Půjdem spolu do hospody
budem dělat čurbes.

Jsem tvůj malej dobytek a ty mě dobře znáš,
tak tě večer z lásky pozvu na pivo a na guláš.

Vzpomínáš si na ty plány,
když ti zdarma někdo svobodu dal?
Psal se listopad sametovejch slov
a nikdo náhodě nic nenechal.

V čele byly ideály,
jak to tak bejvá,
na náměstích davy stály
a v nich se skrejval
i strach, kterej už tak dlouho sídlil v dušičkách.

Ref.:
Možná, že jenom spíš,
a pak se probudíš.
A těch pár let to byl jen zlej sen.
Možná už procitáš,
modřiny počítáš
a jako pštros schováš tvář pod polštář.



Dávno ti do prachu spadly
růžový brýle.
Pravda, láska a tak dál
šly stranou kvůli zlatý žíle.
Zbortily se ideály, to nám patří,
dobře nás vychovali rudí bratři
a tak strach se zase usazuje v dušičkách.

Ref.

Když se mysl zraněná zřítí do hlubin
zřítí do hlubin
a z barev je stín.
Když je hlava skloněná a zapůsobil blín,
zapůsobil blín,
klín vyráží klín.

Ref.:
Tiše se bojíme zachránit vadnoucí růže,
marný je čekání, že někdo nezištně pomůže.
Ztrácíš právo něco si přát, když se vzdáváš,
ze strany na stranu vláčet sebou necháváš.

Když co přijde dál je nejasné a ty nemáš už co říct,
tak nečekej víc.
Když tvá víra pohasne a pobledlá je líc,
jdeš konci vstříc.

Ref.

Když tvá vlastní vůle má zlomený vaz, nemůžeš se hnout
a uvolnit z pout.
Dej ti, Bože, sílu zas na koně nasednout
a opustit kout.

Bojuj a pak možná zachráníš vadnoucí růže,
nečekej marně, že někdo nezištně pomůže.

Nenech se ke zdi otočit a nenech se oslepit,
dej růžím pít.
Neboj se na cestu vykročit, pak zas můžeš snít
a pro ty sny žít.

Ty jsi já a já jsem ty,
obě naše duše zakletý.
Na kolik okamžiků
k sobě patříme?
Nevíme!

Ty jsi já a já jsem teď ty,
dva chudý i dva bohatý.
Za kolik dnů o sobě
pravdu poznáme?
Neznáme!

Ref:
My dva k sobě patříme,
co nás čeká dál, však nevíme.
O tom se dá jen snít.
Ty jsi já a já jsem ty.
Do kdy budu líbat tvoje rty,
nechci přislíbit.

Jeho otec se sebou měl problému dost,
a v bohatý rodině taky nevyrost.
Vlastní matka nevěděla, jestli ho má ráda,
stalo se co muselo, když ukázal jim záda.
Problémovej parchant furt by si jen hrál,
učit se mu nechtělo, už ve školce se rval
a když pořád slyšel co tu chce ten šmejd,
jediný ho napadlo, mezi svejma bejt.

Jó, ulice je jako sen,
duše v plamenech, děsně dlouhej den.
Jó, ulice, teď patřej sem,
noc je královna, no problem!

Tak poprvé v životě našel kamaráda,
s ním si nechal na rameno vytetovat hada.
Spolu to snad jednou někam dotáhnou,
když na těžkejch křižovatkách blbě nezahnou.

Hodně lidí spojil, jak ocel tvrdej rock.
Jsou démoni ulic a pro vostatní šok.
A chtěli by i milovat, o nic hůř než vy,
na ulici léčej si svý duše bolavý.

Jó, ulice...

Někdy je i nejhůř, krev často všechno zkazí.
Vopruz je když jeden do druhýho nůž vrazí.
Jinde zase večer slzy provázej,
to mladí lidi s báglama z domu odcházej.

Jó, ulice...

Rychlost je opojná, riziko láká,
mašina ňáká, teď kolem proletěla,
dej si panáka abys mě potom chtěla,
vůle vyhrávat proniká do těla .
Krajem se rozléhá motorů řev
kupředu letí česká krev,
kupředu letí česká krev,
muzika burácí.
Holky a mašiny
záplaty na džíny
lahodnej žlutej mok
je kupředu krok.

S partou magorů, jo to je vono!
No tak si vem ten svůj díl.
Buď s náma tady, neotáčej se zády,
aby ses i ty probudil.

Krajem se rozléhá motorů řev
kupředu letí česká krev,
kupředu letí česká krev,
muzika burácí.
Holky a mašiny.....

A když se hlava bleskově k zemi blíží,
to jsi pak rád, žes přežil bez obtíží.
Je spoustu takovejch, co kliku neměli,
na jejich počest my budem veselí.

Krajem se rozléhá motorů řev
kupředu letí česká krev,
kupředu letí česká krev,
muzika burácí.
Holky a mašiny........

Modrej nebo červenej?
Kterej bude tak ako--rát?
Co když je to zrovna ten zele--nej?
Do háje, kterej to je drát.

Modrej a možná, že ten druhej.
Na co který dráty jsou?
Jestli je to zelenej, tak já budu tu--hej.
No, to mě ani nenaj--dou.

Ref: Vím, že jednou přijde chvíle,
kdy se prostě seknu.
Jenom pořád doufám, že to nebude teď.
A když se leknu, tak si řeknu,
že Pán Bůh by snad počkal na zpo--věď.

Kterej z těch drátů je ten pravej?
Modrej by to možná moh' bejt.
Ještě malou chvilku bych rád zůstal zdra--vej,
jenže co když je to ten červenej šmejd.

Kdyby ten modrej drát byl správně,
dal bych ti dneska večer pusu,
jestli by to přece jenom nebyl von,
já budu na milion kusů.

Ref: Vím, že jednou přijde chvíle,
kdy se prostě seknu.
Jenom pořád doufám, že to nebude teď.
A když se leknu, tak si řeknu,
že Pán Bůh by snad počkal na zpo--věď.

Zelenej to zcela jistě není.
Doufám, že se k pravdě prostří--hám.
Nesedí tu žádná rada k posouze--ní.
Já sám se sebou jsem jako vždycky sám.

Nikdo za mě neveme ty kleště.
Nikdo nepo--vede ruku mou.
Před tím, než to šmyknu, ještě přemejšlim, co ještě...
Já jdu řešit nezná--mou.

Ref: Vím, že jednou přijde chvíle,
kdy se prostě seknu.
Jenom pořád doufám, že to nebude teď.
A když se leknu, tak si řeknu,
že Pán Bůh by snad počkal na zpo--věď.

Zjevil se mi k večeru
a doufal, že mu sežeru
vtip, že je ďábel sám
a já jsem v řiti, až mě chytí.
Vida toho chcípáka!
Snad myslí, že mě naláká,
když roh mu trčí z hlavy
a on tvrdí, že je pravý.

Ref.:
Přísahám, že jsem ďábel sám,
tak nezdržuj!!
Musíme spolu,
do pekel dolu!


Říkal si Lucifer
a tvrdil, že to není fér,
když s ním nechci jít.
Na to se v pekle tvářej vztekle.
Tak ať mě teda přesvědčí,
že nejde jenom vo řeči.
Že je to čert pravej,
špinavej a tvrdohlavej!

Ref.:
Co chceš víc,
sakra, k tomu říct!
Fakt jsem čert!
A jako důkaz
mám z pekla průkaz!

Pak mi podal černou knížku
a bylo mu do breku;
na obalu vyryto
velký zlatý kopyto.
Uvnitř fotka satanáše
ve svátečním vobleku.
Bylo mi ho líto,
vypadal jak úplnej blbec.


Nešťastně tam v koutě stál
a já ho vlastně litoval!
Po tváři mu proudem tekly slzy
- no to brzy!
Podal jsem mu kapesník,
čert jenom sklesle pípnul "dík"
možná, že byl z formy
a já vymknul se mu z normy.

Ref.:
Zpátky sám
asi jít zas mám.
Do pekel...
Ale co řeknou,
ty se tam vzteknou!
Znám je víš,
to ty netušíš.
Můj šéf je ras.
Ale snad to ňák pude!
Dobrý to bude!

Potom to vzal hopem,
totiž proletěl mi stropem.
Tak jsem, ještě v šoku,
skrz tu díru, cejtil síru.
Von fakt asi nekecal,
sám Lucifer mi v bytě stál.
Vod tý doby stonám
a jen dobrý skutky konám.

V koupelně se ďábel po zdi prochází
když ruka rozechvělá žiletku rozpůlí
Jak perly na zemi, vypadaj prášky rozsypaný
a kruhy pod očima řeknou, že už je po vůli

Je totiž čas odejít!


Marný by bylo přemlouvání ať ještě chvíli počkáš
spirála skončila, bylo toho dost
Vypadáš komicky, jak figurka z Moliera
jen tady chybí sranda a chybí radost

Je čas odejít!

A slzy rozmazávaj dopis na rozloučenou
až ho fotr bude číst, už tě snad nezbije
Kámoši to nezapijou, protože žádný nemáš
ať dou všichni do háje, umírat těžký je!

Je čas odejít!

Vždycky jsi chtěl bejt rytířem, jak jejich jízda železná
tvrdá je realita, troska zbyla z toho snu
A tak se klížej voči k předlouhýmu spánku
co jak tečka zakončí řadu dlouhejch dnů

Je čas odejít!

Tak zkus bej aspoň jednou rytířem, a řež se v bitvě prohraný
zkus znova vykročit, sil máš ještě dost
Neboj, bude hůř! Tak si šetři bolest!
Pro smrt jsi, hošíku, nevyrost

Vydal jsem se do říše lesů, hledat víly, ty z pohádky,
naději si s sebou nesu, netěším se na cestu zpátky.
Trním a ostružím drápu se dál, až na kraj světa, kde najdu víly,
a mýmu nápadu každej se smál, všechno bych vyměnil jen za tu chvíli.
Kdy

R:Na louce tancujou, svobodu milujou
až já je uvidím tak půjdu rovnou k nim
úplněk osvítí bílí luční kvítí
to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. :/

Na konci pěšiny ohně plály a kolem sedělo spoustu divnejch stínu,
o svý životy mariáš hrály a poslali mě tam na mítinu.
To je prej mítina? Spíš nějaká louka, do černý tmy oblečená,
už bolej oči, jak pilně koukám, jestli tu netančí průsvitná žena.
Ty

R:

A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, na louce leželi, oděný v bílý.
Jak kámen náhrobní skála tam čněla, byly to chcíplý dobrý víly.
K tamtěm stínům jsem se vrátil, i oni hledali kdysi dobrý víly.
Pár slov jsem s nima ztratil a pak jsme na cestu vyrazili.

R: U strmý skály zábrany zůstaly viděl jsem chvíli chcíplý dobrý víly
svědomí zmizelo a mně se zachtělo vykročit z řady a tak jsem zpátky tady. :/

R: Bojovat o štěstí se zatnutou pěstí, nečekat, že víla dobrá by ožila
Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem jak ti, co zabili malý dobrý víly. :/

R: Na louce tancujou, svobodu milujou...

Uzoučká pěšinka uprostřed močálů,
ukryta v mlze, se plazila do noci.
Po ní šly postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.

Kráčeli cestou do temnot v hlubinách.
Ta kdysi zářila, jak brána do ráje.
Na ztichlou krajinu dopadal hvězdný prach.
Tma všechno pohltí soucitu nemaje.

Ref.:
Sídla teď v zemi mají
křídla pelichají.
Jsou to padlí andělé a někdy dost pijou,
když po nocích dělaj, že naplno žijou.

Tak strašně chybí víra - na to se neumírá.
O lásce málo vědí - lásky se nenajedí.
Zoufalá apatie - to duše uvnitř hnije.
Nevědí, co je štěstí - dostaneš hajzle pěstí.

Ref:
Chodí často v džínách.
Škodí ve skupinách.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlížejí k zamčeným dveřím.

Ref2:
V nebi je málo chtěli.
Šklebí se - zapomněli,
že sem z nebe spadli to protože kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.

Doba je mladá
hvězda už padá.
Přišel čas přát si všechno! Andělův život je krátký.
Možná to někdy vyjde, a je třeba vezmou zpátky.

Ref.:
Stojí tu bez útěchy.
Bojí se, mají blechy.
Opravdoví andělé se zamračenou tváří
pozorujou měsíc jak vytrvale září.

Uzoučká pěšinka uprostřed močálů,
ukryta v mlze, se plazila do noci.
Po ní jdou postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.

Ref.:
Sídla v zemi mají.
Křídla pelichají.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím.

Ref2:
V nebi je málo chtěli.
Šklebí se - zapomněli,
že sem z nebe spadli, to proto, že kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.

Ref.:
Sídla v zemi mají.
Křídla pelichají.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím.

Ref2:
V nebi je málo chtěli.
Šklebí se - zapomněli,
že sem z nebe spadli to protože kradli...

^EmiJeště když chodil ^Amido školy
vždycky ^Dnejlíp z nás ^Emiplnil úkoly
skvělý ^Cdiktáty, dětský ^Amikravaty
kluk jak ^Dandílek trochu ^Hmidebílek

Brejličky se mu mlžily
zato jedničky se mu množily
dobře maloval skvěle žaloval
tenhle andílek malej debílek

^{Emi Ami D Emi C Ami D Hmi}

Holky ho nikdy nechtěly
asi protože byl příliš nesmělý
tak je nesnášel třídní donášel
ten náš debílek, pardon - andílek

A tak životem šel tenhle tlustínek
cestu mu vyšlapal jeho tatínek
na drahej fráček malej vodznáček
hajzlík vod kosti co má rád sladkosti

Ref.:
I:^AmiVlasy pomádou pomaza^Cný náš^Emian^{H/D# (D#mi)}dílek
^F#mimá velký ^Famibice
hlavně v poli^Emitice a v kritice :I

^{G, C, D, Emi, G, C, D, G Emi Ami D Emi C Ami D Hmi}

Chlapeček co tone v mindráku
sedí teď ve velkým baráku
veliký fáro v hubě cigáro
už ne andílek teď jen debílek

Težko se facce ubrání
a tak je chudinka strašně humánní
velmi morálně škodí po straně
pomluva docela hodně udělá

Ref.

^{G, C, D, Emi, G, C, D, G Emi Ami D Emi C Ami D Hmi}

Znám jich víc těchdletěch hajzlíků
dělaj politiku píšou kritiku
voči jim zaplanou při útoku stranou
ve škole andílci teďka debílci

^{Emi Ami D Emi C Ami D Hmi}