SKINHEDS
Dělnický původ vyjadřovalo i typické oblečení těchto mladých lidí: vysoké těžké boty (popř. pracovní boty s okovanou špičkou, jaké nosili dělníci v docích), vojenské bundy "bombery", džíny a kšandy nošené přes košili nebo trička .Nejnápadnější byly už tehdy nakrátko ostříhané vlasy, podle nichž se těmto lidem začalo říkat skinheads (holé hlavy).
Skinheads v Čechách
První zmínky o aktivitě zdejší komunity Skins nacházíme ve složkách StB. Jsou datovány rokem 1985. Již krátce poté se o popularizaci začala starat dnes již "legendární" skupina Orlík nebo Hubert Macháně. Orlík stavěl své texty na husitské době a reprezentoval spolky jako Jednotu Kalicha. Situace se poněkud změnila po roce 1990, kdy byla zbořena hranice východního bloku. Tehdy se vyrojilo mnoho nových kapel, které už zpívali extrémně rasistické, fašistické a nacionálně socialistické texty.
V Čechách jsou ale i skinheads, kteří se hlasí k tradičním skinheads. Jsou jimi zejména Oi! skins pohybující kolem kapel jakými jsou např. Operace Artaban, Pilsen Oiquell, FistbOi!s či Jedna krev. Jsou tvrdě proti fašismu, zastávají myšlenku Punk & Skins Unity, jsou vlastenecky založení a apolitičtí. Mezi českou mláděží se vyskytuje i mnoho symaptizantů, kteří sdílí názory apolitických skins, i když se v hnutí přímo neangažují. Dále pak zde můžete vidět Sharps a menší míře i Redskins.
Něco dalšího z historie + rozdělění
Skinheadská subkultura vznikla na konci 60. let v Anglii. V první polovině 60. let to byli tzv. MODS (modernisté). Nakrátko ostříhaní, oblečení do 
konzervativních obleků a téměř přepjatě upravení. Vyznačovali se divokou jízdou na skútrech, užíváním euforických drog a posloucháním černé soulové hudby. Tato skupina ovšem brzy zaniká a ožívá ke konci desetiletí v poněkud pozměněné podobě. Už to nejsou ti jemní chlapci, ale změnili svůj vzhled na poměrně drsný, přesto stále uhlazený. Nosili těžké pracovní boty, pracovní košile, džíny a samozřejmě krátké vlasy. Byli to HARD MODS. Svou hudbu si zakládají také na soulu, ale už také i na rytmice reggae a ska. V těchto letech v Anglii vznikají první vlny přistěhovalců z karibské oblasti. Část mladých přistěhovalců vytvořila skupinu nazývanou RUDE BOYS, charakterizovanou typickým oblečením, argotem a neúctou k autoritám. MODS byli těmito skupinami fascinováni a měli před nimi respekt.
Na první pohled dvě nesmiřitelné kultury - černí jamajští imigranti a bílá dělnická mládež - tak zrodily na svém dotyku subkulturu, která přetrvává dodnes - SKINHEADS. Subkulturou se Skinheads nazývají, protože v době vzniku neměli charakter politického hnutí. Jednalo se o dobový sociální protest dělnické mládeže. Skinheads (nazýváni také Boot Boys) se vyznačovali módou MODS, hrdostí na svůj dělnický původ, patriotismem a hlavně se začali distancovat od Hippies a drog. 0blíbenou hudbou zůstalo ska a reggae. Svou módou, proletářským šovinismem, patriotismem, zápalem pro pivo, boxem a fotbalem se podle některých autorů pokusili symbolicky znovuvytvořit tradiční Anglickou dělnickou komunitu. Skinheads nemají rasistický ani xenofóbní charakter (narozdíl od některých větví kultu v současnosti), jejich "problematičnost" spočívala pouze v agresivitě, častými výtržnostmi a rvačkami páchanými ve spojitosti s fotbalovými zápasy. Některé party Skinheads se ve svých násilnostech zaměřovali i na homosexuály a Pákistánce, jimž dávali za vinu nezaměstnanost rodilých Britů. Hnutí počátkem 70. let upadá. K oživení došlo až ke konci desetiletí ve spojení s explozí hnutí PUNK.
Tehdy poklesla britská ekonomika na nejnižší bod od druhé světové války, což přineslo řadu sociálních problémů. Jako reakce na ně vzniká provokativní punková subkultura spojená s novým hudebním stylem. Současně znovu ožívá polozapomenutý kult Skinheads. Oproti
původnímu apolitickému pojetí subkultury se část hnutí začíná radikalizovat doprava. Dochází k tomu ve spojitosti se zvyšující se nezaměstnaností, postihující především málo kvalifikované mladé muže. Podstatné bylo, že fyzicky zdatných a pravicově zaměřených Skinheads si všimla některá seskupení hlasící se ke krajní pravici. Snad největší roli ve vývoji politicky zaměřených Skinheads sehrál jistý Ian Stuart Donaldson. Tento talentovaný hudebník založil v roce 1977 kapelu nesoucí název Skrewdriver, která do obecného podvědomí vypouštěla jeho svéráznou pravicovou filosofii o násilí, přežití a rebelství. Dva roky na to zformoval malou politickou skupinu White Nois, která brzy upoutala pozornost neonacistické organizace British National Front. V roce 1981 se Donaldsova politická skupina přejmenovala na Blood & Honour Club (Krev a Čest). Kolem roku 1982 se celá řada kapel začíná vracet ke klasické hudební formě tzv. Oi! hudbě. Postupně vzniká celá scéna založená na hardrockové verzi jednoduchých rytmických písní se sborovými refrény a patriotickými texty. Část skupin v čele se Skrewdriverem začíná zakládat tzv. White Power Music - extrémě pravicová, rasistická a xenofóbní odnož rockové scény. S vlnou nacionalistických nálad začal stoupat počet trestných činů, zaměřených proti cizincům, přičemž většina pocházela z řad takto degenerovaných Skinheads. Ultrapravicová větev hnutí na sebe rychle začíná strhávat pozornost médií a společnost začíná Skinheads odsuzovat. Bohužel i Skinheads, kteří se od tohoto směru distancují a zůstávají nepolitičtí. Uvnitř britské hudební scény se v této souvislosti počíná formovat protirasistická levicově orientovaná fronta rockových hudebníků.
V této době (první polovina 80. let) se skinheadské hnutí dostává na kontinent a rychle tu zdomácňuje. Dominantním se bohužel stává právě fašizující směr, který se v Německu vlivem tradic dostává na neonacistiké pozice. Obdobná je i situace v Itálii, Španělsku, Belgii, Francii a Skandinávii. Důležitou úlohu při formování evropských neonacistů má již zmíněná organizace Blood & Honour. Od roku 1987 se totiž otevřeně deklaruje jako nacionálně socialistická; v jejím londýnském sídle se scházejí špičky tohoto hnutí, včetně německého ultrapravicového teroristy Manfreda Roedera.
Vzniká silné celoevropské společenství, postavené na propojení myšlenkových východisek (neonacismus, neofašismus), subkulturního stylu (jednotná image, symbolika, agresivita) a hudby (white music). V krátké době se hnutí šíří do USA, kde má v některých oblastech ultrapravicové rasistické smýšlení silné kořeny. Američtí WP (White Power) Skinheads jsou reprezentováni například organizací Hammer Skins, úzce propojenou na Ku-Klux-Klan, American Nazi Party nebo W.A.R. (White Aryan Rasistance). Nejmilitantněší z nich mluví o nutném vypuknutí tzv. Racial Holly War (svatá rasová válka) nebo "Bílé revoluci" - rozhodující boj přežití bílého plemene. U nás do střední a východní Evropy se hnutí začíná šířit koncem 80. let a velký rozmach zažívá po změně režimů. V tehdejším Československu má veliký vliv hudební skupina Orlík, která v krátké době vydala dvě desky (Miloš Frýba For President a Demise!) a dostala tak Skinheads do povědomí mládeže. Tato kapela se pokoušela organizovat naše Skinheads na bázi nacionálního cítění s důrazem na husitské tradice - tzv. KALIŠNÍCI. Avšak i u nás se v polovině 90. let většina Skinheads přiklonila k rasistické, autoritářské až fašistické nebo nacionálně sociální scéně, jelikož dobře myšlené texty Orlíku byly špatně pochopeny a využity k jiným účelům, než byly určeny. Proto kapela Orlík v roce 1991 "podala" Demisi! Ve formě druhé a zároveň poslední desky. Skinheads k nám proniklo spíše z německé části Evropy než z Anglie, proto je tradiční nepolitické a nefašistické hnutí v našem regionu téměř neznáme, ale i to se pomalu mění.
V obecnější poloze můžeme hovořit o xenofobii. Racionalizačním mechanizmem bývá nejčastěji obviňování přistěhovalců ze zhoršování situace na trhu pracovních míst. Nemajetní, často málo vzdělaní a jazykově nevybavení přistěhovalci (ale i trvaleji usazené etnické minority - menšiny) se často ocitají v "záchytné sociální síti" a část jejich existenčních nákladů přebírá stát. To je pak další argument pro tvrzení o !parazitním způsobu života! přistěhovalců a jejich negativním vlivu na životní úroveň majoritní (většinové) společnosti. Těmto Skinheads, kteří mají se svými kořeny jen pramálo společného říkáme BONEHEADS!!!
Jako reakce na vzrůstající vliv fašistického tábora vznikla v New Yorku v roce 1986 tzv. S.H.A.R.P. Skinheads, kteří programově bojují proti rozmachu fašismu a rasismu uvnitř hnutí. S.H.A.R.P. (Skinheads Against Racial Prejudic) zaznamenávají rychlý přírůstek příznivců a začínají vytvářet protiklad WP Boneheadů. Obě skupiny svádějí v řadě amerických měst ostré pouliční boje, údajně i za použití střelných zbraní.
Myšlenka "shrapů" brzy přechází i do Evropy. Spolu s tradičními Oi!Skinheady se nejvíce blíží tradičním Skinheads a začínají představovat jednu z nejsilnějších větví Skinheads. Jsou proti jakémukoliv útisku menšin a proto jsou i programátory myšlenky "Skins and Punk Unity!" - to jest mírového stavu s Punks. Fašizující Bonheads totiž vedou s punkery nevyhlášenou válku. Obě větve Skinheadů mají společný pouze patriotismus, hrdost na dělnický původ, kult síly a mužnosti a odpor k drogám. Shodné je i oblečení, stoupenci různých skupin se v podstatě liší jenom nášivkami nebo odznaky. Rovněž hudební výraz Oi! má své příznivce na obou stranách. Propastně se však liší po textové stránce. Skupina S.H.A.R.P. existuje několikátým rokem i u nás - své stoupence má v Praze, Brně, Hradci Králové, Liberci, Teplicích a na dalších místech.
Mohl bych se zde zmínit i o tzv. Redskins, ale o nich se v naší republice moc neví. Jedná se spíše o jednice než o větší organizované skupiny. Jak vyplývá z jejich jména, jedná se o extrémně levicovou větev Skinheads
Tradiční Skinheads se převážně oblíkají do značek jako je Lonsdale, Fred Perry, Ben Sherman, Troublemeaker, Hooligan, Pitbull ... Poslouchají ska, reggae, Oi!, Punk, Hard Core... Bohužel spousta z těchto věcí se prolíná i s jinými větvemi Skinheads a musíte si všímat detailů, aby jste byli schopni skinheads dělit.
Rekapitulace větví Skinheads a jak je nejsnáze rozpoznat:
1. Ultrapravicoví Boneheads
Jedná se o militantní a nebezpečnou odnož hnutí. Její příslušníci vyznávají fašismus, nacismus, tvrdý rasismus a antisemitismus. Skupiny a organizace řadící se k tomuto směru se zpravidla vyznačují přísnou organizační strukturou, často i na mezinárodní úrovni. Některá z těchto sdružení mají charakter paravojenských nebo teroristických jednotek. Bojový výcvik je pro ně samozřejmostí. Ultrapravičáci se poznají podle vytetovaných symbolů nacismu nebo symbolů WP (keltský kříž, svastika, runa Odal atp.). Příslušníci mají úplně vyholené hlavy a nosí vojenské oblečení. V bývalé NDR se tito skini nazývali NAZI-SKINS. Pod stejným názvem vystupují v současnosti i u nás, kde se jim říká také Boneheads. Druhou odnoží jsou tzv. WHITE POWER SKINS. Její příslušníci bojují za etnicky bílou čistou rasu. Jsou velmi nepřátelští k cizincům a židům. Na bundách nosí emblém hnutí White Power. V Německu si říkají FASCHO-SKINS. U nás se používá název White Power Skinheads.
2. Skinheads proti rasismu a fašismu
Tento směr navazuje na původní hnutí Skinheads z konce šedesátých let. Patří k němu tyto skupiny. SHARP - Skinheads Again Racial Prejudice (Skinheads proti rasovým předsudkům) a Oi!Skinheads. Tyto dvě skupiny se nejvíce podobají tradičním Sinheadsm, rozdíli mezi nimi jsou takřka mizivé a jsou velmi úzce propojeni. Mají v oblibě hudební styl SKA, reggae, Oi!, Punk, Hard Core... A nosí typické oblečení. Sharpové se od ostatních Skinů někdy liší účesem (delší vlasy vzadu na krku). Sami se definují jako nepolitičtí, ale v případě potřeby jsou připraveni použít násilí proti ultrapravicovým Boneheadům.
Redskini (Rudí skini) se politicky řadí k autonomní (anarchistické) levé scéně. Vzhledem se neliší od ostatních Skinů, kromě červených bomberů a červených tkaniček do bot (ultrapravičáci nosí bílé tkaničky).
3. Ostatní
Kromě výše uvedených směrů existuje několik skupin, které nelze zařadit ani k jednomu z nich. Za zmínku stojí následující skupiny: Ženy a dívky, které se hlásí buď k Boneheads či Skinheads - RENEES rozpoznat je musí už asi každý sám. Názvem HOOLIGANS se označují fotbaloví fanoušci, kteří nevypadají jako typičtí Skinheads. Dávají přednost pohodlnému sportovnímu oblečení (UMBRO). Se Skiny se stýkají na fotbalových zápasech a na různých oslavách. Je v podstatě individuální, k jaké větvi se řadí. Další skupinu můžeme nazvat SYMPATIZANTI. Podporují především pravicové a ultrapravicové Boneheady. Nikdy nevypadají jako skini, nosí pouze části jejich typického oblečení. Udržují-li kontakty s Boneheady déle, většinou přejímají jejich politické názory a útočnost skupiny.
A jak rozeznat Skinheada od Boneheada?? Nacističtí Bonheads na sobě nosí nášivky nebo trička se svastikou (hákový kříž, popřípadě tříramenný) ap. a čísla 14/18/88 ... 14 = 14 slov, která volně přeložená znamenají: "Musíme dbát o ochranu a budoucnost našich bílých dětí" Číslo 18 znamená postavení písmen v abecedě - 1 = A a 8 = H - tak dostaneme Adolf Hitler. Stejně tak 88 = HH - Hail Hitler. Pravého Skinheada poznáte většinou podle nášivek s antifašistickou tématikou a podle čísla 69 (Spirit Of 69), které značí vznik původních Skinheads.
jetě chci upozornit, že toto rozdělení není úplné (spíš míň něž více) a každý stím nemusí souhlasit!
ROZVOJ SKINHEADS V ČESKÉ REPUBLICE
Hnutí Skinheads sem přišlo koncem 80. let. Jedna z prvních kapel byla kapela Hubert Macháně. Ale více oblíbený byl Orlík, ten vydal 2 desky, které teď zná skoro každý. Orlík stavěl své texty na husitské době a reprezentoval spolky jako Jednotu Kalicha. Na začátku 90. let se vyrojilo mnoho nových kapel, které už zpívali extrémně rasistické, fašistické a nacionálně socialistické texty. Nepříklad kapely Excalibur, Buldok, Nord atd. Skinheadství do naší republiky přicházelo spíše z Německa než z Anglie a tak není divu že zde bylo k vidění málo klasických Skinheads. Pravicový kult Skinheads zaznamenává v poslední době rozmach a vysoký přírůstek sympatizantů od 10-18 let (tzv. Kinderskins) a od 18 let výš. Pro "pravičáky" je největší hřích míšení ras (bílé rasy s jinou) a "nejdrsnější" z nich pak hovoří o vyvolání tzv. Rascist Holly War (rasové svaté válce) která rozhodne o přežití bílé rasy. Otevřené nepřátelství vůči lidem s jinou barvou pleti bývá hlavně zapříčiněno z nenávisti k přistěhovalcům, kteří údajně lidem berou práci.
Skinheads videa
BRANCA"
Konkwista 88 - Samotny Jeździec
Einher- Trupia czaszka
Być Skinhead's ! Tvp1 reportaż
Hitler - We always will remember you
Serbian heroes
Asi si někteří zvás všimli že blog byl pozastaven a to z důvodu odkazů na kapely. Ty odkazy mám ale pokud je znovu zveřejním bude blog okamžitě smazán neumíte někdo vytvořit www? Že by se vytvořila stránka podobná tomuto blogu a daly by se tam ty odkazy
Krátký proces-info
KRÁTKÝ PROCES
1988 - 1999
Mnozí z Vás si jistě řeknou, že tato gruppa nemá v tomto zinu co dělat. No, je to každého názor, ale domnívám se, že alespoň zmínka by zde neměla chybět.
Krátký proces se začal formovat v roce 1987. Zakládající členové hráli v podstatě pro známý z okolí. Na jejich zkoušky chodili punkáči a další tomu podobný lidičky. Kompletní sestava se zrodila v zimě 1988. Od tý doby pořádali různý akce, ale jejich první oficiální konzert proběhl až v lednu 1990 v Bratislavě.
Z konzertu vzešel demáč kterej se hodně rychle šířil. O rok pozdějc odešel zpěvák a basák, který byli brzo nahrazený a mohlo se hrát dál.
Zlom nastal v létě 1993 když ve Slovenskym rozhlase Bratislava natačeli svoji první a dnes už legendarní kazetu Na prach. Bohužel nevím co se s vylisovanym nákladem stalo, ale do prodeje jako takovýho se nikdy nedostal. Naštěstí se několik kusů zachovalo a díky dnešní technice si spousta z nás může zmíněnou prvotinu vychutnat na CD.
V jejich textech byl od počátku patrný sklon k fašismu. Není také divu, když jsou Slováci. Orlík navázal na český tradice husitský a Proces na slovenský tradice hlinkovský. Není na tom nic divnýho,ale je fakt, že heilovačky na konzertech, nebo songy typu: ,,...rozpálíme pece a ostaně len dým.ˇˇ si jako klidně odpustit mohli. Byli stále tvrdší a nacističtější až došlo v roce 1999 k jejímu rozpadu, či spíše zaměnění názvu na Juden Mord.
Juden Mord, to už je opravdu silný kafe, který nemá místo ani v tomhle zinu, ani v žádný civilizovaný společnosti. Propagování hitlerovského nacismu, genocidy a koncentračních táborů, to naleznete na jejich posledním cd.
I přes tento fakt, nelze kapelu opomíjet. Měla nemalý vliv na formování našeho hnutí (i když spíše negativní), zpočátku hrála na fajn akcích (např. Bzenec 1991) a zanechala po sobě nějaký dobrý vály.
DISKOGRAFIE:
Skin´song vol. 1 /1992/ - Krátký proces, Sme národ, Apartheid, Slovensko
Na Prach! /1993/
Skin´song vol. 2 /1993/ - ?????
Krátký Proces (1988-1996) /1998/
Autor tohoto článku si nepřeje být zvěřejněn.
Jan Hus
Jan Hus
[†06.07.1415]
Mistr Jan Hus se stal jedním z největších církevních reformátorů, kterého jako reformátora musela uznat i římsko-katolická církev. Církev, o jejíž reformu se M. Jan Hus důsledně snažil a která ho za toto jeho úsilí odsoudila na hranici jako nepoučitelného a zatvrzelého kacíře. Teprve po šesti stoletích se katolická církev k Husově osobnosti postavila bez předsudků a učinila tak první malý krůček k jeho plné rehabilitaci.
Jan Hus se narodil pravděpodobně v r. 1371 v Husinci u Prachatic a "Hus" se začal psát později patrně dle hradu Husi, k němuž Husinec náležel. V Prachaticích nabyl základního vzdělání a další vzdělání již absolvoval na pražské univerzitě, a to na artistické fakultě. Patřil mezi chudé studenty a možná právě proto se chtěl stát knězem. Byl vychován ve smyslu etického přístupu k životu, kde na prvním místě byl morálně zakotvený vztah k lidskému bytí. To mu však nebránilo v tom, aby byl studentem veselým a společenským. Studium na artistické fakultě zakončil dosažením akademického titulu bakalář svobodných umění v r. 1393 a promoval spolu s Jakoubkem ze Stříbra. V r. 1396 se stal mistrem svobodných umění, kdy jeho examinátorem byl mimo jiné i M. Stanislav ze Znojma. Husův zájem nezůstal jen u středověkých autorů, ale pozornost zaměřoval i k dalším oblastem soudobého života a především k záležitostem souvisejících s univerzitou. Psal vybroušenou, jasnou a srozumitelnou latinou, což bylo v souladu s jeho tvůrčím přístupem k českému jazyku. Hus usiloval o vytvoření prvního spisovného jazyka, když povýšil středočeské nářečí na spisovný jazyk. Hus má zásluhu na úpravě českého pravopisu odstraněním spřežkového pravopisu. Zavedl diakritická znaménka, totiž tečku (nabodeníčko krátké, z něhož se později vyvinul háček) a čárku (nabodeníčko dlúhé). Tímto opatřením sledoval mimo jiné i to, aby byl pravopis přístupný i nejnižším vrstvám obyvatel.
Hus se nakonec rozhodl pro dráhu univerzitního profesora, ale místa byla obsazena, a tak se věnoval přípravě svých studentů a dalším studiem na teologické fakultě se připravoval na kněžskou dráhu. 3. 4. 1400 získal nižší stupeň svěcení - jáhenství, na kněze byl vysvěcen pravděpodobně v červnu r. 1400. 14. 3. 1402 byl Hus jmenován správcem Betlémské kaple. Byl to závěr jeho pedagogického působení na artistické fakultě, kde v zimním semestru 1401/1402 zastával úřad děkana a 20. 10. 1409 stanul v čele pražské univerzity i jako rektor. Účastnil se kněžských synod, studoval teologii a věnoval se literární činnosti. Tato jeho obdivuhodná pracovitost a píle vzbuzuje nepochybně úctu. Správcovství Betlémské kaple mu konečně přineslo splnění jeho snu o kazatelské činnosti, ale hlavně mu zajišťovalo hmotnou existenci.
Husovo reformní úsilí směřovalo k navrácení bloudící církve na správnou cestu. Základem se Husovi stalo učení anglického myslitele Jana Viklefa, na kterého ho upozornil jeho učitel mistr Stanislav ze Znojma. Prvořadým úkolem, na němž se Hus shodoval s Viklefem, bylo odejmutí majetku zesvětštělé církvi. Tyto myšlenky získaly podporu i na dvoře krále Václava IV. I arcibiskup Zbyňek Zajíc z Hazmburka stál zpočátku na Husově straně, ale pouze do doby, než se zalekl reakce římské kurie. Právě proto, že Vikefovy názory odsoudila římská kurie jako kacířské, bylo jen otázkou času, kdy se Hus a jeho přívrženci střetnou s církevní mocí. Hus však nebyl revolucionářem bořícím základy feudalismu, "pouze" nadřadil Boží zákon nad všechny lidské zákony včetně práva kanonického.
Viklef se stal záminkou sporu, který se na pražské univerzitě rozhořel mezi mistry českého národa a ostatních 3 národů. Tyto spory probíhaly na univerzitě s přestávkami v letech 1403 až 1407 a Hus se jich pochopitelně aktivně účastnil. Vášnivě kritizoval praktiky církve s jejími krizovými jevy, definoval svá nesmiřitelná stanoviska ke smrtelným hříchům. Na přelomu let 1407 - 1408 reformní skupina v čele s Husem přešla do ofenzívy. Tato skupina se 24. 5. 1408 sešla na rokování v domě U Černé růže se závěrem, že Viklefovy myšlenky vykládá ortodoxně katolicky. Tato schůze byla reakcí na nebezpečí vyloučení mistrů reformní skupiny z českého národa, kterým začal vyhrožovat arcibiskup. Žádal vydání Viklefových spisů, a když lhůta na to určená uplynula, vyhlásil nad majiteli spisů klatbu (častý instrument jeho nastávajícího nesmiřitelného boje proti reformistům). Neustálé větší či menší spory mezi reformními mistry českého národa a představiteli ostatních 3 národů vyvrcholil 18. 1. 1409 vydáním Dekretu kutnohorského, kterým byl pozměněn poměr hlasů na univerzitě ve prospěch českého národa. Na přípravě mandátu se pravděpodobně podílel i Hus. V polovině r. 1410 arcibiskup opět vyzval majitele Viklefových spisů k jejich vydání, s čímž Hus a další mistři nesouhlasili a odvolali se k papežské kurii. Arcibiskup reagoval tím, že zažaloval Husa u kurie (s velkou mírou pravděpodobnosti žalobu podpořil úplatky) a 16. 7. nechal provokativně spálit odevzdané Viklefovy spisy. Výsledek obou těchto stížností byl pak nasnadě. Hus byl předvolán před papežský soud, a když se nedostavil, byla nad něj uvalena v únoru 1411 klatba. Václav IV. opět zaštítil betlémského kazatele a v Praze započaly různé akce proti církevní moci přesně v souladu s Viklefovým a Husovým učením. Arcibiskup Zbyněk Zajíc nad Prahou vyhlásil interdikt, chtěl odcestovat za Zikmundem, ale v září 1411 v Bratislavě zemřel.
K roztržce mezi králem a Husem došlo na jaře r. 1412, kdy se v Praze začaly prodávat odpustky a výtěžek z tohoto prodeje měl papeži Janu XXIII pomoci financovat křižácké tažení proti neapolskému králi Ladislavovi, jenž se postavil na stranu sesazeného papeže Řehoře XII. Krize v církvi tedy měla pokračování v tomto ostudném a do nebe volajícím kupčení s odpustky probíhajícím v celé Evropě. Hus a jeho skupina ostře vystoupila proti prodeji odpustků na základě teze, že s odpuštěním hříchů nelze obchodovat, protože odpustit může pouze Bůh, a nikoli nařízení institucionální církve. Král prodej hlavně z politických důvodů povolil a měl z něho rovněž svoji provizi. Došlo na lámání chleba a fatální roztržka byla na světě. Proti Husovi ostře vystoupili jeho učitel Stanislav ze Znojma a ještě včerejší přítel Štěpán Páleč. Ostré protesty studentů i Pražanů proti nechutné praxi katolické církve vyvrcholily rázným zásahem přestavitelů světské moci. Tři zajatí protestující mladíci byli v červenci 1412 popraveni a stali se tak prvními mučedníky reformace. V říjnu byla nad Husem vyhlášena zostřená klatba a Hus se v hlubokém rozechvění a v předtuše následujícího neblahého vývoje odvolal proti rozsudku papežského soudu k soudu Kristovu, k Synu Božímu jako ke skutečné hlavě církve a Soudci Nejvyššímu. Toto odvolání vyvěsil na bránu malostranské věže Kamenného mostu, protože byla omezena svoboda kázání slova božího (jeden z pozdějších 4 artikulů), kterou zaručuje sám Spasitel, a tím byla vlastně porušena autorita Písma. Tato myšlenka revoluční povahy se objevuje poprvé, neboť nikoho před Husem nenapadlo zpochybnit autoritu instituce, která se ocitla v hluboké morální krizi. V říjnu Hus na královu výzvu, kterou respektoval, opustil Prahu. Uchýlil se do jižních Čech k zemanovi Ctiborovi z Kozího Hrádku, kde se věnoval kázáním pro poddaný lid pod širým nebem, jak Hus říkával, "mezi ploty, mezi cestami měst i vsí". Rovněž se zde věnoval činnosti spisovatelské.
S velkou úlevou dokončil jedno ze stěžejních děl De ecclesia (O církvi), česky napsal díla Dcerka, Knížky o svatokupectví a Postila. V Dcerce se k mladým dívkám obrací laskavý rádce, vychovatel, psycholog a bystrý pozorovatel s vrchovatou měrou porozumění pro radosti i strasti života. Knížky o svatokupectví ostře kritizují prodej odpustků, obsazování církevních úřadů za peníze a braní poplatků za církevní úkony. Postila (post illa verba - po oněch slovech; kázání následující po slovech z Písma, čtení z evangelia) je sborník kázání a populárně psaných traktátů. Mezi další známé spisy Husovy patří Výklad Viery, Desatera a Páteře, což je výklad tří hlavních křesťanských modliteb. Spis O šesti bludiech jsou vlastně poznámky ke kázáním a jeho kratší latinská verze byla objevena po 2. sv. válce na stěnách Betlémské kaple. Rovněž Husova díla týkající se oblasti biblistiky patří k velmi významným. Jedná se především o traktát De sanguine Christi (O krvi Kristově) a další díla, tj. Expositio decalogi (Výklad desatera), Passio secundum quator evangelistas (Pašie podle 4 evangelistů) a Výklad prvních 7 kapitol Pavlova listu ke Korintským. Své stanovisko k univerzáliím Hus vyjádřil v komentáři k teologické příručce Petra Lombarda Super quator Sentenciarum (O 4 knihách sentencí).
Na Husovu obranu v samém závěru roku 1412 se postavili M. Křišťan z Prachatic a právník Jan z Jesenice, který předložil právní důkazy o vadách Husovy kauzy u papežské kurie.
Na jaře 1413 došlo k jednání mezi skupinami teologické fakulty, tj. mezi Husovou skupinou a jeho odpůrci. Když nedošlo k dohodě, M Křišťan z Prachatic naléhal na Husa, aby přijal tezi o hlavě církve. To Hus opět odmítl s tím, že papež je pouze náměstkem Kristovým a církev společenstvím predestinovaných (předurčených ke spasení, Viklef). V polovině r. 1413 psal Hus M. Janu Kardinálovi z Rejštejna: "Je lépe zemřít, než špatně žít!" a pokračuje "…kdo se bojí smrti, ztrácí radost ze života. Nade vším vítězí pravda!" (Super omnia vincit veritas).
V červenci Hus opustil Kozí Hrádek a přemístil se k panu Leflovi z Lažan na hrad Krakovec, kde ho zastihly zprávy o svolání koncilu do Kostnice na 1. 11. 1414. Začaly úvahy o tom, zda by se Hus měl účastnit koncilu, kde by dostal prostor pro svoji obhajobu. Hus se nakonec rozhodl pro účast, v níž ho podpořil přátelský dopis od samotného Zikmunda, který pochválil Husovo rozhodnutí a sliboval průvodní ochranný glejt. Hus plný očekávání a vybaven potřebnými listinami se 11. 10. 1414 vydal z Krakovce na cestu do Kostnice, z níž nebylo návratu.
Jana Husa na cestě doprovázeli mistři Jan Kardinál a Křišťan z Prachatic, bakalář Petr z Mladoňovic a Jan z Chlumu. Petr z Mladoňovic vypracoval o Husově procesu Zprávu o mistru Janu Husovi v Kostnici. 3. 11. dorazila výprava do města na břehu Bodamského jezera, již 28. 11. byla na Husa uvalena vazba a 3. 12. byl proces zahájen. Proces byl z pohledu představitelů koncilu považován za pokračování kauzy Husova nedostavení se před papežskou kurii a byl tak v souladu s kanonickým právem a jeho ustanoveními týkajícími se soudů s kacíři. 6. 12. byl Hus uvězněn v ohyzdné kobce dominikánského kláštera. V lednu 1415 se dozvěděl o rozbrojích mezi svými přívrženci, kteří se přeli o přijímání z kalicha a žádali Husa o dobrozdání. Hus váhal, neboť na tuto záležitost neměl vyhraněné stanovisko. Podstatné však je, že otázky kolem přijímání podobojí i pro laiky Husovi přitížily, a on sám byl proto těmito událostmi velmi znepokojen. V únoru byli účastníci koncilu seznámeni s intervencí 9 šlechticů v čele s Lackem z Kravař, vyšetřování dále pokračovalo a týkalo se Husova podílu na protestech proti prodeji odpustků, Viklefa a odvolání ke Kristu jako porušení kanonického práva, které tento instrument nezná. Počátkem 3. březnové dekády papež Jan XXIII. s několika kardinály uprchl z Kostnice a koncilu hrozilo jeho ukončení. Nyní bylo vše včetně Husovy kauzy v Zikmundových rukou. Zikmund Husa obětoval jenom proto, aby odvrátil krach konciliárních jednání, a 25. 3. byl Hus převezen do vězení na hradě Gottlieben. Řízení koncilu se ujalo kardinálské kolegium přístupnější k možnosti, že by Husovi bylo umožněno slyšení, a to první se mělo uskutečnit 5. 6. Hus byl z Gottliebenu, kde ho ironií osudu vystřídal uprchnuvší papež Jan XXIII., přemístěn do františkánského kláštera s příznivějšími podmínkami včetně kvalitnější stravy. Důvod, aby Hus dostával vydatnější jídlo, byl průhledně farizejský, protože bylo potřeba zajistit, aby vypadal pokud možno lépe a při výsleších nevzbuzoval nepřípustný soucit. První slyšení proběhlo za zavřenými dveřmi a byl to pouze výslech. Druhé se konalo 7. 6. za Zikmundovy účasti a bylo doprovázeno zatměním slunce. Na tomto slyšení byly projednávány výpovědi svědků a Husovy výhrady. Tvrzení proti tvrzení. Třetí slyšení 8. 6. se týkalo Viklefa a jeho výkladu v podání Husově. 15. 6. koncil vydal nařízení o zákazu laického kalicha. 18. 6. byl Hus seznámen s návrhem rozsudku, načež následovalo přemlouvání představitelů koncilu, aby Hus odvolal. Jednoznačné Husovo "neodvolám"se nese staletími jako memento obrany Pravdy i za cenu vlastního života. Na samém prahu věčnosti a vědom si své zodpovědnosti za osud opravného hnutí nejvyšší představitel české reformace nakonec schválil i přijímání podobojí. Když se nepodařilo Husa přesvědčit po dobrém ani po zlém, aby odvolal, 6. 7. 1415 byl v kostnické katedrále odsvěcen, čímž přestal být katolickým knězem. Poté byl předán světskému rameni k vykonání krutého rozsudku. Husův život vyhasl na hranici připravené na břehu Rýna.
Hus všechny účastníky koncilu převyšoval obrovskou morální silou a opravdovostí víry. Představitelé koncilu zřetelně chápali nebezpečnost Husova učení, a proto bylo nutno nekompromisně se vypořádat s reformátorem, který nebyl heretikem, což si uvědomovali v prvé řadě otcové koncilu, z nichž někteří podvědomě tušili, že nemají čisté svědomí. Husovi soudci se soustředili především na teologickou formu, protože obsah jeho myšlenek byl takřka nenapadnutelný. Husa, který neměl ani doktorát z teologie a chtěl by je poučovat, na jedné straně neustále zesměšňovali a na straně druhé jim naháněl hrůzu svým zaujetím jdoucím až na samou dřen podstaty krize církve. Proto bylo nutno se zatvrzelým kacířem nekompromisně zúčtovat. Přesto byly Husovi do poslední chvíle předkládány návrhy na odvolání a když je odmítl, byl definitivně ztracen. Husova smrt na hranici byla flagrantním příkladem justiční vraždy.
Něco o Danovi
Narozen: 4.11.1968 v Praze
V roce 1988 absolvoval na pražské konzervatoři obor hudebně-dramatický, avšak herectví se věnoval pouze příležitostně.
Jako herec účinkoval v českých filmech - Proč, Černí baroni,... a v německém seriálu "Alles ausser Mord" pro televizní stanici PRO7.
Již v roce 1987 spolu s kamarádem Davidem Matáskem zakládá kapelu Orlík, kdy název převzali ze stejnojmenné vinárny Orlík. Kapela Orlík koncertovala především v dobách totality a sváděla boj s cenzurou komunistického režimu.
Hned po prvním oficiálním albu v roce 1990 a koncertě - se ocitl Orlík pod kritikou novinářů. A tak začala v mnoha případech zcela nesmyslná a nepodložená kritika z nejrůznějších stran. Mnoho fanoušků Orlíku nepochopilo obsah písní a tak nastartovali neodvratný konec kapely.
Druhé album pojmenoval Daniel "Orlík - Demise!" A to byl definitivní konec kapely Orlík.
Především pro Daniela Landu to byl začátek něčeho nového...
Daniel Landa se ve svém životě, ale nezaměřuje jen na svou sólovou tvorbu, ale také se věnuje svým dalším zálibám (zpěv totiž považuje za svoji zálibu).
ORLÍK
Miloš Frýba for president (OI!) 1990
Demise 1991
SÓLOVÁ TVORBA
Valčík 1993
Chcíply dobrý víly 1995
Pozdrav z fronty 1997
Smrtihlav 1998
Konec 1999
Best of: Landa 2000
9mm argumentů 2002
Vltava tour 2003
Neofolk 2004
Oi!- Objektivní informace o skupině Orlík
Objektivní Informace o slupině ORLÍK
Nalijme si čistého vína, tato skupina není (nebyla) studijní kroužek několika andílků, a tak si její texty nepleťte s Biblí
Pokud se na věc podíváme z právního hlediska, musíme uznat, že nemá chybu - nepropaguje fašismus, proti této zrůdné ideologii - která mj. ohrožovala existenci českého národa - se skupina vymezuje už na svém prvním albu Oi! Miloš Frýba for president prostřednictvím písně Faschos (viz texty)
Písnička Bílá liga je poněkud tvrdšího kalibru, přesto však nenabádá k žádnému násilí - konstatuje pouze nevýhodnost přistěhovalectví a upozorňuje na jeho společenskou nebezpečnost.
Za agresivní by se dal považovat text písně Všem (který se nenechaj' utlačovat). Když se do něj ale zaposloucháte lépe, zjistíte, že nevybízí k násilí, nýbrž říká, že napadený má právo na obranu - a to ve zcela obecném kontextu. Není zde ani slovo o špínách či cikánech.
Důležitou částí tvorby této mimořádně nadané formace jsou písně vyzdvihující husitství, národní hrdost a tradiční hodnoty jako vlastenectví, čest, rodinu.
Dále je obsahem textů i pád komunismu (nezapomínejte, že Orlík začínal hrát těsně po revoluci)
V písních se setkáte i s oslavou alkoholu - především piva jako národního nápoje - tohle je jedna zmála chyb Orlíku. Je ale spíše projevem divokého mládí, než zlou vůlí dělat z lidí a dětí alkoholiky.
Naopak u drog se zde setkáte s nulovou tolerancí - což je typické pro celé hnutí skinheads. I přeš veškerou negativní osvětu věnovanou drogám je tento problém a dnešní mládeže až děsivě aktuální.
Orlík
Složení kapely
Hudba,texty,zpěv: Daniel Landa, David Matásek
Kytara: David Matásek
Bicí: Martin Limburský
Baskytara: Jakub Maleček
Trocha z historie:
Landova hudební kariéra začala v 1. skinheadské kapele u nás, která vznikla na konci 80. let minulého století a nesla jméno Orlík. Členové byli - Dan Landa, David Matásek (znám hlavně díky své roli Kendyho z filmové série "Básníci"), který hrál na kytaru, Jakub Maleček (baskytara) a Martin Limburský (bicí). Název této skupiny pochází z vinárny se stejným jménem. Tam se její členové scházeli.
Orlík jako takový neměl zas až tak dlouhého trvání, ale jeho ohlas je znatelný až doposud. Kapela Orlík vydala dvě alba. První album: Miloš Frýba for president (1990) obsahovalo 19 skladeb. Druhé album: Demise! (1991) o 16 skladbách. Nahrány byly ve studiu Propast.
Orlík po roce 1989 byl brán jako něco nového, nepoznaného. Volnost slova byla na jeho textech dosti znatelná. Ve své době zdvihla mnoho ohlasu (těch mladších) na svoji stranu. Obsahovali mnoho "tvrdých" písní, mezi nejpopulárnější a asi nejznámější se dostal třeba: Bílej jezdec, Čech, Bílá liga či Orlík... Obě dvě alba se tedy stala velice populárními (obou alb se prodalo 180-200 tisíc kusů).
Orlík byl kvůli svým textům, které byly kvůli silné podpoře hnutí skinheads považovány za nacionalistické a rasistické, považován za příčinu opravdu masového rozšíření hnutí "Skinheads". Média v té době měla jasný cíl: kontroverzní Orlík. Většina textů byla zpravidla vlasteneckých (př: Čech), ale je faktem že rasistické písně a písně na podporu násilí se na Orlíku opravdu vyskytují, to se nedá popřít. Vlastenecké cítění se ale často objevuje i na sólových albech Dana Landy. Texty Orlíku byly rozhodně změnou a ukázkou, že existuje i něco jiného, než dosavadní hudební branže, která po mnoho let zůstávala prakticky stejná.
Samozřejmě co se líbí jedněm nemůže se líbit někomu jinému. Tak to na světě chodí. Mnoho lidí, je tehdy odsuzovalo a ještě dnes se i na Landu, nepochopitelně, dívají jako na "bejvalýho skinheada, kterej má v hlavě stejně porád nas...". Orlík byl ale opravdu bohužel příčinou toho, že skinheads je dneska opravdu masová záležitost. I když tehdejší skini měli ideály, věděli co chtěli a vůbec to bylo o něčem jiném. A i kdyby nebylo, tak se alespoň veřejně nehlásili k fašizmu, rasizmu a jejich jediným cílem nebylo všecko rozmlátit. To, ale nedělají jenom skinheadi, ale také spousta jiných extrémistů. Taková je dneska doba, ale nabízí se otázka: Proč?
Orlík se od hnutí skinheads, když viděl, jakým směrem se začíná ubírat, oficiálně distancoval.
Tři sestry byly založeny na jaře 1985 během jedné kovárenské pitky. Původní sestava: ing. Magor, Hadr, Sup (Skiol Podraga), Petr Dachau Jírovec. Koncertní premiéra na hollywoodském večírku k Magorovým dvacetinám v červnu téhož roku. Na konci prázdnin vstupují do souboru hned tři zpěváci (během jedné kovárenské pitky) - Bombur, Síma a Fanánek. Několik bezúspěšných vystoupení na soutěžích ZUČ a SSM ve strahovských klubech 01 a 07. Famózní chmelové turné v září 1987, jemuž předcházela čistka mezi zpěváky, jíž odolal pouze Fanánek. Do kapely přichází kytarista Nikotin. Další klubová vystoupení a výrazný úspěch na Rockfestu '88. V letech 88-89 základní vojenská služba Sup, Magor a Hadr.
V létě '90 účast na albové kompilaci Punk'n OI. V listopadu 1990 vychází první dlouhohrající album Na Kovárně, to je nářez. Cena Melodie za "Objev roku". Od roku 1991 vyšlo dalších jedenáct alb s obměnami na postech kytaristů a akordeonistů (akordeonistek).
